Banát

Gerník
Gernikddd.jpg
Gerník (rumunsky Gârnic, německy Weitzenried) je největší z šesti českých vesnic v rumunském Banátu, jako jediná z nich má i vlastní obecní úřad, pod který spadá i sousední rumunská vesnice Padina Matei a další osady.

Obec se nachází v jižní části župy Caraş-Severin ve výšce asi 600 m. n. m. Se sousedními českými vesnicemi Svatá Helena (14 km) a Rovensko (15 km) jej spojuje červená značka vyznačená Klubem českých turistů. Obec vznikla roku 1827 na popud Rakouské monarchie, která chtěla v této řídce osídlené oblasti zajistit ochranu zdejší vojenské hranice. Místní obyvatelé se živí především zemědělstvím, v poslední době se rozvíjí také agroturistika. Dlouhou tradici zde má také výroba vápna v zemních pecích.
Rovensko
746px-RovenskoBanat.jpg
Rovensko (rumunsky Ravensca) je jedna z šesti českých vesnic v rumunském Banátu. Nachází se na návrší v nadmořské výšce asi 750 m. n. m. asi 7 km jihovýchodně od obce Şopotu Nou, pod kterou spadá. Rovensko je z českých vesnic v Banátu nejvýše položené a je zde také nejzachovalejší jazyk, díky značné izolaci zde není příliš ovlivněn rumunštinou a srbštinou. S nejbližšími českými vesnicemi (Gerník 15 km, Bígr 30 km) je propojeno červenou turistickou značkou vyznačenou Klubem českých turistů. Místní obyvatelé se živí především zemědělstvím, elektřina sem byla zavedena až v roce 1994.
Svatá Helena
737px-SvataHelena.jpg
Svatá Helena (rumunsky Sfânta Elena, maďarsky Dunaszentilona) je jedna ze šesti českých vesnic v rumunském Banátu nacházející se nad mohutným zářezem Dunaje ve výšce asi 400 m n. m. asi 10 km od Nové Moldavy (Moldova Nouă). Založena byla přistěhovalci z Čech roku 1824. V obci stojí dva kostelíky, jeden katolický z roku 1879, původní evangelický z roku 1887 dnes využívají baptisté. V obci žije v současnosti 507 obyvatel, naprostou většinu tvoří Češi. Většinu zdejších živí zemědělství, mezi nejvýznamnější plodiny zde patří pšenice a kukuřice. Část obyvatel zaměstnávají nedaleké rudné doly, ty se však dostávají do útlumu
Eibenthál
Eibentál (též Tisové Údolí nebo Jeventál, německy a rumunsky Eibenthal, maďarsky Tiszafa, 400 m n.m.) je jedna z českých vesnic založených českými kolonisty v Rumunsku počátkem 19. století (blíže viz historie). Dodnes zde žije asi 300 českých obyvatel a také několik rumunských rodin. Společně se sousední vsí Nové Doly (též Ujbánie (z maďarštiny), rumunsky Baia Nouă) tvoří v současné době největší českou komunitu v Rumunsku. Eibenthal nemá svůj obecní úřad (primăria), spadá pod střediskovou obec Dubova.

Své německé jméno dostala podle někdejších rozsáhlých porostů tisu, které již však dnes téměř zcela vymizely. Obec leží pouhých 6 km od Dunaje, respektive přehrady Železná vrata, která zde tvoří přirozenou hranici se Srbskem. Nejbližší město Oršova (asi 15 tis. obyvatel) je vzdáleno 40 km. Vesnice se rozkládá v malebném úzkém údolí říčky Tisovice, které je ohraničené strmými stráněmi a táhne se směrem nahoru až k dolům Baia Nouă.

Český jazyk je zde na poměrně dobré úrovni a ve většině rodin je používán jako jazyk mateřský. Je však obohacen mnoha rumunismy, vzniklými jak překladem tak přímým převzetím a oproti současné češtině také mnoha archaickými výrazy, dnes již u nás nepoužívanými (více viz čeština). Kvůli izolaci od vlasti a relativně malému počtu řečníků je zde také menší slovní zásoba.
Bígr
Bigr - rumunsky Bigăr - německy Schnellersruhe je vesnice ležící v nadmořské výšce asi 550 metrů nad hladinou moře a jeho tvar má podobu římského kříže - uprostřed s kostelem Svaté trojce z roku 1826,jež je vysvěcen na Svatého Havla a roku 1827 zde byla zbudována škola. Bígr stejně jako většinu českých vesnic v Banátu nechal zbudovat Generál Schneller, který byl tímto úkolem pověřen Rakouskou monarchií z důvodu zalidnění kraje. Zde se měla budovat potřebná infrastruktura, mosty a silnice. Němcům se, ale do místních nehostiných krajů nechtělo a proto přišli na řadu Češi, kteří se prokázali vynikající pracovitostí a houževnatostí. Osadu Bigr založili v letech 1826 – 1828 čeští osadníci Plzeňska, Příbramska a Klatovska. Někdy kolem roku 1926 se změnil název obce na rumnuský Bigăr.

Vesnice Bígr je poměrně odlehlá (18km od hlavní silnice) od civilizace a nejbližší osadou je obec Berzasca, která je vzdálená asi 18km. Místní obyvatelé tento malý ráj v rumunském Banátu nazývají „zapomenutou větvičkou české země“. Místní okolí vypadá jako z pohádky, jiskřivě čiré bystřinky splývají s menšími vodopády, v lesích žije divoká zvěř a řada druhů ptactva. Malebnost místní oblasti potvrzují i nádherné výhledy z následujících míst: Hunka, Pastýřuc kopec, Průhon, Kaplička, Čejš, Vinohrady, Stará cesta nebo Jochy. Vodu pro celou ves zajišťuje pramen Mostník.

V roce 1830 zde udájně žilo na 266 obyvatel, v roce 1934 dokonce 610 obyvatel, ale podle údajů z roku 1991 klesl počet obyvatel na 360, v roce 2000 269 a v roce 2001 jen 254 Čechů. Půda v okolí Bígru je jílovitá a málo úrodná. Místní přistěhovalci se proto po většinou živili těžkou prací v nedalekých dolech. Z místních dolů dnes částečně funguje kamenouhelný důl „Cozla“.
Šumice
Šumice (rumunsky Şumiţa, maďarsky Cseherdős) je jedna z šesti českých vesnic v Banátu. Byla osídlena roku 1828 přesídlenci z Plzeňského kraje a v té době spadala pod vojenskou posádku v Petniku. V roce 1830 měla osada 123 obyvatel, v roce 1991 zde žilo 210 lidí. Římskokatolický kostel byl postaven roku 1888 a zasvěcen Sv. Jáchymu a Anně. Šumice je od ostatních českých vsí nejvzdálenější, do nejbližšího Rovenska to mají Šumičtí asi 13 hodin pěšky. Nejbližší železniční stanice v Jablonici je od vesnice vzdálená 20 km a nejbližší autobusová zastávka 7 km. Obec leží přibližně ve výšce 600 m n. m. a funguje tady možná nejmenší škola v Evropě, která má jenom čtyři žáky. Za vesnicí je nádherný lesní hřbitov.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one