Historie Gerník

Naši krajané v Banátu

V roce 1826 bylo Zemským kancléřstvím v celých Čechách
vyhlášeno, že vláda hledá nové osídlence pro jižní Maďarsko.
Každý osídlenec, že obdrží zdarma 30 strychů pozemku,
stavební a palivové dříví a potřebná semena pro první osetí.
V deseti českých vesnicích se našlo dost zájemců o uvedenou nabídku.
Mnozí z nich za vidinou lepšího živobytí. Určili dva
ze svých řad, kteří jako průzkumníci měli se nejdříve přesvědčit,
zda nabídky odpovídají pravdě, jaká je krajina a jací budou budoucí
sousedi. Průzkumníky byli Martin Mareš a Michal Glazer.To bylo
v létě v roce 1828.
Když se tito dva průzkumníci vrátili, vyprávěli, že byli přátelsky
přijati, že tato země je krásná, velmi úrodná a že tam roste krásná
pšenice, ovoce a víno.
Dále vyprávěli, že kraj, který bude jimi osídlen, se nachází
na úpatí hory Semeníku, těsně při bukovém pralese k východu
se svažujícímu. A tak po tomto vylíčení všech krás budoucí země
zaslíbené se připravilo k vystěhování 56 českých rodin.
Na podzim roku 1827 byl celý transport ku stěhování v plné pohotovosti
na určeném shromáždišti západně od Nýrska.
Odtud kolona vystěhovalců vyrazila směrem na Budějovice,
kde byla kratší zastávka.
Místní občané, když viděli vystěhovalce po prvním úseku cesty
již hodně unavené, vymlouvali jim další cestování a radili k návratu.
Místy se ozývala slova nadávek. Na tyto slova vystěhovalci
odpovídali citátem proroka: "Země Česká bude příští válkou
rozdrobená a pohlcena. Potom my, osídleni z Banátu se vrátíme,
zemi znovu zřídíme a zaplníme ji novým a lepším národem."
Další úsek cesty skončil ve Vídni. Tam se vystěhovalci
několik dnů zdrželi a čekali až jim bude přistavena loď
k plavbě po Dunaji. Konečně byla loď připravená a přistavena
a vystěhovalci s veselou na ní nastoupili, aby už brzy dosáhli
své země zaslíbené. Na lodi se muži střídali u vesel,ženy vařily a
staraly se o děti, také praly prádlo v Dunajské vodě. Mladá děvčata
se bavila s bíle oblečenými mladými loďaři, kteří je dokonale
bavili a vyprávěli veselé příběhy. Navazovala se nová přátelství
a také známosti a lásky. Zdálo se, že život opravdu bude radostnější.
Brzy se však ukázala stinná stránka cestování na lodi.
Několikrát se ozvala opožděná bouře s průtrže mračen,
několik dětí onemocnělo a chleba začal docházet.
Ale brzy zase přišla událost radostná a to bylo v noci
ze dne 9. na 10. října r .1827, kdy paní Terezie Glasrová,
žena Václava Glásera dala život zdravému chlapečkovi,
který byl pokřtěn na jméno Petr.
Byl to později dobře známý Petr Glaser, který vystudoval
a stal se profesorem v Sarajevě. Ten spolu s Adamem Krapflem,
učitelem na měšťance vydali roku 1904 v Praze knihu:
Dějiny českého osídlení v Banátu. To ale už bylo Petrovi Glaserovi
77 roků. To bylo stručné vylíčení života našich vystěhovalců před
jejich novým, ale těžkým životem v Banátu.
Bylo skupina českých rodin, které opustily království Čechy kolem 1824 -26 z oblasti u Plzně, poměrně velké město na východ od Prahy. Opustili svou vlast kvůli zápasy měli dlouho vydržet pod sobecká vládci, kteří odmítli aby home / vlastnictví půdy a který neměl se týče jejich potřeb. Historie nám říká, že některé z těchto emigrantů cestoval pěšky po zemi, zatímco jiní cestovali alespoň část cesty po Dunaji na říční čluny. Ať tak či onak, jejich cesty se jim v Banat, v jižní části Rakouska Maďarska, která od konce druhé světové války, se nachází v dnešní Rumunsko. Mnoho rodin, mezi nimi i ten náš, se spolčili jít do Banátu, protože se konalo sliby volných pozemků k usedlosti, 10 rok osvobození od vojenské služby, příležitosti k vybudování etnické školy pro jejich mladé a církve podle vlastního výběru pro uctívání. Pro ně to bylo nestojí za to riziko, pokud jde o podmínky, za kterých žili, byli zcela jistě zhoršovat a vypadalo to jako nový začátek pro ně . Po příjezdu na místo určení okamžitě uvědomil příliš pozdě, že země byla nevhodná pro pěstování a sklizně. Tyto naděje rodiny zjistí, že celý kraj musel být zbaven husté listnaté lesy, velké balvany a skály, než oni mohli sázce, a budovat obvyklé homeplace. krajiny se ukázala být mnohem horší, než oni byli vedeni k víře, kterou maďarské zemi agent, s nimiž byli zabývají. Na vidět své "nové vlasti", většina rodin, aniž by potřebné prostředky, které jim umožní vrátit se tak neměla jinou možnost než zůstat a udělat to nejlepší z dané situace. Chcete-li použít moderní termín, oni byli "scammed." Přestože někteří nakonec udělal volno, většina z nich, jsou čestní, tvrdě pracující a zoufalí lidé byli, si uvědomil, , že musí zůstat a dělat, co se to vzalo, aby usedlost. Nakonec dost z lesa byl vyčištěn a skály se stěhoval do budování svých domů, a aby cest a silnic. Vymazání půda pro pole bylo nezbytné pro jejich přežití, a to vyžadovalo obrovské množství fyzické práce každý muž, žena a dítě. Gernik a pět dalších vesnic byly nakonec stanoveny a dnes zůstává hodně, jenž existoval v to začátek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one